Historie zařízení

Po roce 1989 se na psychiatrickém oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem začalo vyskytovat čím dál více uživatelů heroinu. V té době nebyl heroin tak veřejně dostupný a jeho cena nebyla nízká. Vznikla situace, kdy pacientů závislých na heroinu bylo více než klasických psychiatrických pacientů. Jejich léčba byla symptomatická. Po vzoru kolegů z Prahy a ze zahraničí napadlo MUDr. Zdeňkou Staňkovou, MUDr. Michala Charváta a MUDr. Petra Žižkovského založit nadaci DRUG – OUT Klub, která by mohla financovat vznik a rozvoj Kontaktního centra. Psal se rok 1993.

Z praxe a zkušenosti vyplynula pro realizaci programu potřeba nové právnické formy. Občanské sdružení, na rozdíl od nadace, mohlo žádat o státní dotace,  finance z Okresního úřadu apod. Ke spolupráci byl záhy přizván JUDr. Rostislav Sochor, který připravil Stanovy občanského sdružení se stejným názvem, jako měla původní nadace. Dne 18.5. 1994 došlo k jeho registraci u Ministerstva vnitra ČR. Pro realizaci programu sdružení poskytla Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem objekt starší sudetské vily ve Staré ulici 1. Všichni mohli jen závidět, tak velké Káčko nikdo neměl. Za pomoci nadace Regionální fond vznikl projekt Kontaktní centrum a byl odeslán na MPSV ČR. Dostal skromný peníz, ale část financí poskytl i Okresní úřad a tak bylo něco do začátku. Koncepce, jak bude KC fungovat, nebyla žádná. Lékaři chtěli, „aby to bylo jako v Praze“. Začali shánět personál. Úvazek 0,2 přislíbily čtyři sestry z psychiatrického oddělení přislíbily a jedna matka z laboratoře, která se doma potýkala se závislostí své dcery Lenky.

V červenci 1995 vyšel v místním tisku krátký článek o nově vzniklém zařízení, které shání zaměstnance. Článek vzbudil zájem v Radce Kobližkové, která v té době pracovala ve Vazební věznici v Litoměřicích. Domnívala se , že bude jedna z mnoha zájemců. Po informační  schůzce s Dr. Staňkovou si prohlédla objekt KC. Hrůza! Od září 1995 se stala jediným zaměstnancem na celý úvazek. Odjela na týdenní stáž do pražského káčka, které mělo úplně jinou atmosféru než to v Ústí. V Praze černo a plech a v Ústí dřevěné ochozy a schodiště. Alespoň jednu místnost zařídila tak, aby mohli klienti sedět u jednoduchého stolu na skromné židli a jíst polévku. Rekonstrukce a úpravy s úklidem daly všem zabrat, ale 1.10. 1995 se slavnostně otevřelo. Vůbec jsme netušili, zda-li budou chodit klienti, ale novinářů přišlo plno.

Pracovní tým tvořila MUDr. Staňková, Mgr. Kobližková, čtyři zdravotní sestry a jedna kontaktní pracovnice - laborantka. První den dorazilo 7 klientů, první byl Rom. Ohromný úspěch, tolik lidí. Stalo se dobrou tradicí, že nám klienty posílala psychiatrie. A ráda. V úterý a ve čtvrtek ordinovala lékařka – předepisoval se v té době Diolan 30 či 15 mg. Zájemci se sjížděli i z okolních okresů. Kapacita nestačila, ale zvládalo se, muselo. Předpis nebyl nijak chaotický, klient podepisoval terapeutickou smlouvu, dělala se toxikologie, kontroly byly pravidelné. A jak tak čas běžel, zjistilo se, že do jednoduché místnosti alá Praha nikdo nechce, všichni sedí v kontaktní místnosti ve stylu obýváku. No tak jsme ji zrušili. Měli jsme k dispozici první statistiky, kterými jsme ohromovali členy protidrogové komise. Sledovaly se počty kontaktů, pohlaví, droga, aplikace. V káčku se začal profilovat první tým. Zdravotní sestry (až na jednu) skončily. O práci měli zájem především studenti Pedagogické fakulty UJEP. Myslím si, že práce s touto cílovou skupinou všechny těšila, pracovalo se s velkým nasazením. Chodili k nám „opisovat“ budoucí kolegové. Dobré časy…Začali jsme psát kroniku.

Financovalo nás MPSV ČR, Okresní úřad v Ústí nad Labem, MZ ČR a Město Ústí nad Labem. V roce 1996 vznikla myšlenka spustit terénní práci. Slečna Michaela Mattová a Tomáš Sedlic vyrazili do ulic, a protože je klienti znali z KC, nebyl problém s oslovením. Terén se začal dosti dobře rozjíždět za doby heroinové éry na Mírovém náměstí. Podařilo se sehnat z OSF finanční podporu zejména na zdravotnický materiál. Ostatní zdroje byly stejné, stejně chudé, zvlášť MPSV ČR. V KC pracovala stále Radka Kobližková, Tereza Štíchová, Jan Černý, Petr Jíra, Jana Holasová – naše nová doktorka, Iva Fryčová, Tereza Landová, Hana Muchová, Pavla Brabencová, jako civilkář Petr Grunt. Moc šikovný chlapík. Po té přišel Karel Straka, Jaroslav Talácko, Kateřina Hájková, Lucie Englischová, Martin Havelka, Jana Tlapáková, Eva Rohanová……Všichni moc šikovní, dosti sví a originální.
Mezi základní služby KC patřil: výměnný program, testování na infekční choroby, sprcha, praní prádla, poradenství (osobní i telefonické), péče psychiatra, abstinenční skupina, rodičovská skupina. Program byl kvalitní. Dobře se spolupracovalo s Krajskou hygienickou stanicí v Ústí nad Labem, Dr. Trmalem, který zajistil očkování pro klienty proti HAV, HVB. Byla to velmi významná akce a 100 % úspěšná. Klienti na ní dlouho vzpomínali. Tady se ukázala dobrá souhra a provázanost mezi Kontaktním centrem a Terénním programem.

Cílová skupina byla rozmanitá – starými toxikomany (alnagon, kodein) počínaje a 16 letými Romy na heroinu konče. 1/3 klientely tvořili Romové.
V roce 1999 si odskočila vedoucí KC porodit a na velmi krátkou mateřskou dovolenou. Oba programy i nadále fungovaly. V roce 2003 vznikl Ambulantní léčebný program pro uživatele drog a jejich blízké s cílem odtrhnout provozně péči lékaře a terapeutickou práci od Kontaktního centra. Docela se to zdařilo, ale donoři jeho význam podcenili. Peněz bylo pramálo. Např. r. 2005 – 36 300 Kč od Magistrátu! V roce 2004 začala fungovat Poradna pro ženy, uživatelky drog - EVITA, její rozjezd podpořilo Nizozemské velvyslanectví v rámci malých programů (MATRA) a Komunitní nadace v Ústí nad Labem.
Jednou z priorit sdružení bylo a je vzdělávání týmu. V rámci možností zaměstnanci absolvovali sebezkušenostní výcviky, kurzy, semináře, AT konference, zahraniční stáže (Lucie s  Evou v Bulharsku a Tereza v Holandsku). Tento trend vzdělávání trvá doposud.

V září 2005 jsme dostali od Masarykovy nemocnice výpověď!!! Po 10 letech. Nyní jsme v pronajatých prostorách Kožního sanatoria, blízko centra. Menší, ale útulné, světlé, teplé. Uvidíme, co přinesou další roky, jaké zápisy a fotky budou v kronice.